Před několika lety se tedy svorně shodli na tom, že se z města odstěhují, koupí pozemek, nechají si vyprojektovat dům a postaví si jednoduchý bungalov, který budou moci bezbariérově užívat i ve svém stáří. Myšlenka – znamenitá.

Nic jim nebránilo a nic je ve městě nedrželo. Děti již odrostlé, se svými vlastními životy.

Jak to vše vlastně začalo, se zeptáme samotného pana Vaška: „K danému kroku jsme se se ženou rozhodli i díky tomu, že jsme tehdy měli k dispozici nějaký základní finanční obnos a potřebovali jsme ho vhodně investovat. Cenné papír nebo jiné finanční investice se nám zdály jako hrát ruletu v kasinu. Ale pozemek na pozitivně nabíjejícím místě už se nám utopií rozhodně nezdál. Naopak, dnes vím, že to bylo jedno z našich nejlepších rozhodnutí v životě,“ uvádí svůj příběh pan Václav.

S manželkou dlouho pozemek vybírali. Už tenkrát se polabské pozemky s krátkou dojezdovou vzdáleností do Prahy stávaly nedostupnými. Ale na pana Vaška a paní Zorku se přece jen usmálo štěstí a jeden zasíťovaný pozemek se jim poštěstil. Polabí v centrální části české kotliny je vyhlášeno dlouhými zemědělskými lány a čistými borovými lesy. A jeden pozemek s vůní borového dřeva se stal pro Vaška a Zorku nemovitostí zaslíbenou.

Projekt rodinného domu byl již zmiňovaný bungalov, co více, oba se shodně domluvili na dřevostavbě. Lehká montovaná stavba, rychle postavená a připravená na dokončení. Perfektní.

„Jelikož jsme stavbu sami financovali, chtěli jsme se podílet jak na jejím návrhu, tak na její realizaci, zkrátka být přítomni v celém procesu od A do Z. Už samotný projekt jsme stále přehodnocovali. Žena si moc přála krbová kamna, ale kdybychom v nich v našem novém domě zatopili, asi bychom u nich museli sedět v plavkách nebo dokonce bez, no tak taková hippies krev v našich žilách rozhodně nekoluje,“ culí se pan Vašek a pokračuje zcela vážně, „na první pohled ani není vidět, že jde o dřevostavbu. Celý dům se neliší od ostatních venkovských stavení vedle nás. Dům má sedlovou střechu. Bílá omítka je vesnickou lidovou klasikou, žádné barevné variace. To považujeme s ženou za nevkusné. Náš dům vlastně působí, jako by tam stál odjakživa.“

„Hrubá stavba vyrostla neskutečně rychle. Když byla základní kostra postavena, přišlo na rozhodování o tepelné izolaci. Naše nároky byly opravdu obrovské. Musela být na přírodní bázi, dále všechny konstrukce měly být takzvaně difúzně otevřené. Co to znamená? Jak mi bylo vysvětleno od našeho projektanta, jedná se o konstrukci, která tak nějak pro nás laicky řečeno, „dýchá“. To se mi hodně líbilo. Nepřipadali bychom si hned jak v nějakém neprodyšném vězení. Pomohlo nám navštívit předem nějaké vzorové domy, ve kterých už se nějaký ten pátek žije. Doporučení a zkušenost jiných byly pro nás naprosto zásadní. Určitě jsme chtěli mít dům, kde nás nezruinují budoucí náklady na vytápění, stěny budou v zimě teplo akumulovat, a hlavně v létě se nebudeme doma přehřívat,“ říká seriózně pan Václav. Zmiňuje také kolik prodejců izolací se u nich vystřídalo a vyjmenovávali jen samá pozitiva. Když ovšem došlo na doložení nějakých výpočtů, které by ukázaly, jak se prezentovaná izolace dokáže poprat s horkým slunečným létem, většinou všichni mlčeli a snažili se odvrátit pozornost jinam. Ale pan Vašek, jak jsme jej poznali, se nedal, ptal se tak dlouho, až prodejce sklapnul kufr a zlomil nad kšeftem hůl. To by ovšem nebyl český člověk, aby si svou vysněnou cestu nenašel. A zdařilo se.

„Ani jsem to netušil a měl jsem svého dodavatele přímo u nosu. Nenapadlo by mě, že kousek od nás v Polabí firma CIUR vyrábí foukanou celulózovou izolaci. Myslím, že pod názvem Climatizer Plus. Víte, já lehce nastydnu, a tak si v létě nemůžu dovolit mít puštěnou klimatizaci. Climatizer Plus? Smál jsem se. Ale smích mě brzy přešel. Nechal jsem se pozvat do dvou realizovaných domů a doslova jsem se do toho materiálu zamiloval. Akumuluje. Brání přehřívání a dodávka je i s prací na klíč a čím mě totálně odrovnali byla délka záruky. 20 let.

Technik ochotně dojel na stavbu, cenová nabídka byla hned do druhého dne. Tak jsme si plácli. Chlapi přijeli, pár dní (a to doslova) foukali tepelnou izolaci a bylo hotovo.

Manželka si hned libovala. V zimě jsme se nastěhovali a dělala si legraci, že snad v tom domě omládla, neboť ty naše chlupaté důchodcovské papuče může vyhodit.“

A jak se panu Václavovi žije po pár letech? Tak hlavně ho nezaskočila vlna energetického zdražování, a neocitl se díky tomu v energetické pasti dodavatelů. Jak sám dodává, „nebyli jsme zvyklí vůbec mít faktury s tak nízkou částkou za elektřinu.“ S úlevou dodává pan Václav a s červenými líci pokračuje, „s ženou se máme pořád rádi, stavba nás nerozhodila, naopak stmelila a děti sem za námi jezdí velmi často. Vůbec se necítíme na vesnici odstrčeni. Naopak, brali jsme a bereme svůj domov a jeho budování jako stavbu našeho pevného pilíře pro důchodové zabezpečení. Pro nás nesporně do této kategorie patří i kvalitní způsob zateplování.“

Váš spokojený soused Václav z Polabí. 

- PR článek -