Hmoždinky neboli malé vložky pro upevnění šroubů a vrutů byly vyvinuty z původně dřevěných špalíčků, které se za pomoci malty nebo sádry připevňovaly do stěn. Teprve v roce 1910 byla hmoždinka jako taková vložena na patentový úřad. Zasloužil se o to John Rawlings a jeho konopná šňůra napuštěná krví zvěře se šroubem získala patent a název rawlplug. O několik let později se začaly konopné hmoždinky vyrábět sériově. V roce 1958 přichází s novou podobou hmoždinky německý vynálezce Artur Fischer. Jeho hmoždinka byla univerzálně použitelná, vyráběla se z nylonu a patentována byla pod názvem Fisher S. Dnes jsou nejčastěji k dostání hmoždinky plastové, nylonové nebo polymerové, ale také kovové, či tekuté.

Plastové hmoždinky

Plastové hmoždinky jsou asi nejznámější a nejdostupnější hmoždinky, které se hodí pro běžné použití v domácnosti, k upevnění svítidel, polic, záclonových tyčí, nebo věšáků, případně skříněk. Lze je použít jak do pevných materiálů jako je cihla, tvárnice nebo panely, ale také do betonu i do materiálů měkčích. K tomu, aby plastová hmoždinka sloužila dobře svému účelu, je nutné nejprve vyvrtat do zdi nebo stropu otvor, do něj pak pomocí kladiva hmoždinku zatlouci a následně dotáhnout šroubem nebo vrutem. Zašroubováním vrutu nebo šroubu dojde k roztažení hmoždinky a jejímu připevnění za pomoci zpětně mířících zubů do materiálu. U moderních hmoždinek, které lze použít do pórobetonu nebo sádrokartonu již není nutné před jejich instalací vyvrtávat otvor pro uchycení. Jednoduše je do zdi zašroubujete. Obyčejné plastové hmoždinky jsou k dostání v různých průměrech. Pokud potřebuje připevnit obrazy, světla nebo regály vystačíte si s průměrem do 12 mm a rozhodně nemusíte mít obavy, že by vám připevněné věci časem spadly na hlavu. Hmoždinka o průměru 12 mm má nosnost až sto kilogramů. Pro přichycení těžkých věcí jako jsou umyvadla, topná tělesa nebo bojlery je zapotřebí použít hmoždinky s větším průměrem, ideálně 20 mm. Při uchycování těžkých předmětů a materiálů pamatujte, že je nutné rozložit váhu do více hmoždinek.

Hmoždinky talířové s kovovým trnem, hmoždinky talířové s plastovým trnem

Natloukací hmoždinky

V poslední době velmi často využívané pro svou praktičnost jsou hmoždinky natloukací. Natloukací hmoždinky jsou k dostání již zkompletované s vrutem, který je zčásti zavrtán do hmoždinky. Takto připravená hmoždinka se vloží do vyvrtaného otvoru, zatluče se kladivem a vrut se dotáhne podle potřeby. Seženete je v celé škále různých velikostí i průměrů.

Natloukací hmoždinky TAMADEX, stropní trn TAMADEX pro připevnění závěsů do betonové nosné konstrukce

Kovové hmoždinky

Kovové hmoždinky (ocelové kotvy) jsou určeny především pro uchycení těžkých věcí, ať už jde o dveřní zárubně nebo zahradní pergolu. Klasické kovové hmoždinky je možné používat pouze do pevných a plných stavebních materiálů jako je beton, panel, plná pálená cihla. Ocelové kotvy mají podle velikosti a průměru nosnost i několik tun. Pro materiály v podobě dřevěných desek, sádrokartonu, nebo stěn s dutinami byly vyvinuty speciální hmoždinky. Jednou z nich je pružinová hmoždinka, která je tvořena šroubem s kotvícími rameny. Ta se sklopí k sobě, celá hmoždinka se vloží do vyvrtaného otvoru, za nímž se kotvící ramena za pomoci pružiny roztáhnou a vytvoří kotvu, která nedovolí vytrhnout hmoždinku ze zdi. Do dutinových stěn, sádrokartonu nebo dřevotřísky se nejčastěji používají kovové dutinové hmoždinky s metrickým šroubem a tělem kovového prvku, které se po dotažení šroubu v dutině materiálu zdeformuje a vytvoří kotvu, která se opírá o plochu desky.

Hmoždinka do sádrokartonových desek, hmoždinky do sádrokartonových desek DRIVA-03

Rámové hmoždinky

Rámové hmoždinky mají oproti ostatním trošku jiný způsob uchycení. Jsou vybaveny asymetrickými lamelami, které se při šroubování speciálního vrutu otevřou a pevně se zapřou o materiál, do nějž je hmoždinka připevněna. Vyrábějí se do průměru 14 mm a největší z rámových hmoždinek mají nosnost až 180 kg. Jsou vhodné do cihel příčně i podélně děrovaných, do dutinových tvárnic i pórobetonu a betonu.

Univerzální hmoždinky

Pro všechny ty, kteří si nevědí rady, jakou hmoždinku kam vybrat, je tu univerzální hmoždinka. Ta byla navržena a vyrobena tak, aby byla použitelná prakticky do všech možných materiálů. Využijete jí jak do sádrokartonu, tak i do cihly, panelu či betonu, ale také do dřevotřískových desek či do desek z překližky. Její použití je stejně snadné, jako u všech ostatních typů hmoždinek. Jednoduše jí zasunete do předvrtané díry a zašroubujete vrut. Šroubováním dochází k rozepření materiálu, kterým bývá nejčastěji nylon a k jeho zapření se o stěny díry. U sádrokartonů nebo dřevěných desek dojde při zašroubování k deformaci hmoždinky a jejímu pevnému přitisknutí k zadní stěně. Na náš trh dodává kvalitní univerzální hmoždinky například společnost Fischer. Za cenu necelých dvanácti korun pořídíte nylonovou hmoždinku vhodnou do všech stavebních materiálů se šikmými žebry pro lepší vedení vrutu i s pojistkou proti protočení.

Hmoždinky do dutých prostor - MOLLY (vlevo) - pro aplikaci se používají speciální kleště A MOLLY a P MOLLY, po zasunutí do otvoru se rozpínací ramena smáčknou a přitlačí hmoždinku z obou stran na stěnu
Hmoždinka KOELNER FIX-SKOBA (vpravo nahoře), hmoždinka s dlouhým rozpěrovým pásmem a šroubem s kuželovou hlavou
 

Tekuté hmoždinky

Do nepevného zdiva, nebo děrovaných cihel či do dutinových materiálů leckdy klasické hmoždinky použít nelze. Potom přichází na řadu hmoždinka tekutá. Ta je vhodná pro všechny druhy stavebních materiálů. Při práci s tekutými hmoždinkami je nutné po vyvrtání otvor důkladně vyčistit od všech nečistot a prachu. U dutinových materiálů do otvoru vložíme trubici z drátěné nebo plastové síťky a aplikujeme tekutou hmoždinku, což je vlastně směs umělé pryskyřice s tekutým tvrdidlem. Následně vložíme závitovou tyč. U plných materiálů není nutné použití trubice z drátěné nebo plastové síťky. Dokonalou přilnavost směsi ke stavebnímu materiálu zajišťuje kvalitní lepící složka směsi. Nespornou výhodou této technologie je její praktičnost. Odpadne vám starost se sháněním správné velikosti hmoždinek, nemusíte si dělat násilí, pokud se vám nedopatřením povede vyvrtat větší díru, než jste původně plánovali. Tekutou hmoždinku využijete také k opravám vytržených děr. Je odolná vůči teplotám a to od mínus deseti až do plus čtyřiceti stupňů. Více v článku Chemická kotva místo hmoždinek.

Jakou vybrat?

Než půjdete do obchodu, měli byste vědět, co hodláte připevňovat a tedy zátěž, kterou bude muset hmoždinka unést. Dalším důležitým faktorem je také stavební materiál, do něhož budete hmoždinku a následně i vybavení domácnosti přidělávat. Pokud si nebudete vědět rady, můžete samozřejmě použít hmoždinku univerzální, ovšem některé materiály vyžadují skutečně speciální ukotvení a měly byste tedy pořizovat hmoždinky přímo pro ně určené. Například do pórobetonu, který je poměrně měkký, je vhodné použít delší hmoždinky, než využijete třeba do cihlové zdi. Obecně lze říci, že do měkkých materiálů volte raději delší hmoždinky s co největším průměrem hmoždinky i vrutu. Mějte na paměti, že otvor pro hmoždinku by měl být alespoň o jeden centimetr delší než je samotná hmoždinka.

Připravila: Petra Martišková

Foto: archiv firem

Předchozí články
Kreativní možnosti renovace stropů
Obnova starých dveří
Boom ekologických a zdravotně nezávazných stavebních hmot
Zastínění oken v dětském pokoji
Jak pečovat o trávník po zimě?
Větrání v interiéru a jeho význam pro člověka