Dříve stavitelé roubenek vyplňovali mezery mezi trámy takovým materiálem, který měl při menší tloušťce lepší, nebo alespoň stejné tepelně izolační vlastnosti jako dřevo. Používali nejsnáze dostupné materiály, např. suchý mech nebo provazce zkroucené ze slámy, do velkých mezer se vkládala i kulatina. Výplň byla někdy v mezeře upevněna dřevěnými kolíčky zatlučenými do děr v trámech. Omazávala se jílovitou hlínou, „armovanou“ zvířecími chlupy nebo vlákny nasekanými ze suchých stonků lnu, konopí či kopřiv. Hliněný omaz spár byl na povrchu urovnán, vyhlazen a opatřen vápenným nátěrem čistě bílým nebo obarveným blankytně modře.
 

Pokud je chalupa stavební kulturní památkou a orgány památkové péče na tom budou trvat, měl by být k obnově spárování použit původní postup. Tam, kde není nutné dodržovat pokyny památkářů, lze spárování opravit při použití moderních materiálů, avšak způsobem, který původní vzhled nenaruší a přitom má větší odolnost vůči vlivu počasí.
 

Odstranění starých vápenných nátěrů
Pokud se ve spáře výmaz zachoval, odstraníme z něj všechny vrstvy vápenných nátěrů až na původní úroveň hliněného základu. Hodí se k tomu starý špičatý nůž, který 4 cm za hrotem vyhřejeme a ohneme asi o 30°, abychom si neodřeli kotníky. Vhodná je i „spárovačka“ široká 20 mm, kterou na konci sbrousíme do zaobleného hrotu a po obvodu naostříme tak, aby spodní plocha zůstala rovná. Tímto nástrojem se dobře odřezává i polyuretanová pěna a uhlazuje výmazová malta. Je to napodobenina slévačské lancety, která má na opačném konci cosi jako protáhlou mělkou lžičku. Podobné nástroje, pro modelování výmazu ideální, používají i sochaři a štukatéři.
 
Po odstranění silné vrstvy vápenných nátěrů, a v některých místech i zvětralého výmazu, se na okrajích odhalí původní povrch trámů. Pokud je součástí opravy i obnova povrchu dřeva, zbavíme je v této fázi nátěrů. Syntetické, olejové, vodou ředitelné nátěry apod. odstraníme horkovzdušnou pistolí, vápenné škrabkou a drátěným kartáčem. Pozor na neopatrné použití drátěného kotouče nebo skelného papíru ve vrtačce nebo úhlové brusce! To zanechává na povrchu, zejména při broušení „přes léta“, světlejší kruhovitá místa.
 

Upevnění výmazu
Nyní upevníme starou zamazávku. Zatlačímeli na ni, obvykle na mechové nebo slaměné výplni pruží. Většinou nejsou mech ani sláma se dřevem nijak spojeny (používání kolíčků není příliš časté). Musíme proto výmaz v mezeře upevnit. To uděláme kolářskými hřebíky (soudkovitá hlava) délky 50 mm. Položíme je šikmo na povrch výmazu do mělkých, předem vyškrábaných drážek a zatloukáme nosem kladiva střídavě nahoře a dole ve vzdálenosti 10 - 15 cm. Ukrytí hřebíku do drážky umožňuje nanášení krycí vrstvy malty o minimální tloušťce.
 
Výmaz upevníme i drátem tlouštky 0,5 mm (pozinkovaným nebo měděným z vinutí spáleného transformátoru), přichyceným střídavě nahoře a dole elektrickou nebo ruční sponkovačkou, opět ve vzdálenosti 10 - 15 cm podle pevnosti a celistvosti výmazu. Původní hliněný výmaz zpevníme ještě napuštěním penetrační tekutinou ředitelnou vodou (např. S 2802 A styrenakrylátové kopolymery Sokrat a Soudakrat). Plochým štětcem šířky 1“ se snažíme vpravit penetrační tekutinu shora i do mezery mezi výmazem a dřevem. Potřísnění dřeva nevadí, mléčně zbarvený roztok je po vyschnutí bezbarvý. Roztok nanášíme tak dlouho, dokud jej hlína vsakuje.
 

Výplň zcela chybí
Pokud hliněná nebo mechová výplň chybí zcela nebo se rozhodneme ji vyměnit, můžeme ji nahradit několika rovnocennými způsoby. Výběr záleží na finančních možnostech, dosažitelnosti materiálů a také zručnosti a zkušenostech opraváře.
a) Když je mezera mezi trámy do hloubky zčásti zaplněna původní a použitelnou výplní, vymeteme a vyfoukáme z ní prach a chybějící místa doplníme polyuretanovou pěnou ve spreji. Po ztvrdnutí seřízneme přebytečnou pěnu plochým dlátem nebo spárovačkou na úroveň asi 5 - 10 mm pod původní hranici výmazu.
b) Do mezer můžeme též namačkat pěnový polystyren, opět do úrovně asi 5 - 10 mm pod původní hranici výmazu a upevnit jej hřebíky, zatloukanými šikmo ve spáře a rovnoběžně s povrchem polystyrenu. Rovněž jej můžeme vtlačit do malého množství polyuretanové pěny. Tento způsob je levnější než použití polyuretanové pěny k celkovému vyplnění.
c) Když výplň zcela chybí a průchozí mezeru mezi trámy vyplníme pouze polyuretanovou pěnou, zabráníme jejímu oboustrannému „vyhřeznutí“ hranolkem z polystyrenu, který upevněníme na jedné straně mezery. Úspornější je vyplňování mezery z jedné strany v několika vrstvách, neboť tak lze lépe odhadnout potřebné konečné množství pěny. Místa nežádoucně potřísněná pěnou lze očistit acetonem. d) Mezeru můžeme vyplnit i celou polystyrenem a na obou stranách upevnit hřebíky. Při vyplňování dbáme na to, aby mezi trámy nezůstávaly velké vzduchové mezery a i menší kousky polystyrenu byly řádně upevněny. Mezeru lze též vyplnit polystyrenem z jedné strany, zbývající prostor doplnit pěnou a do její poslední vrstvy ihned vtlačit hranolek polystyrenu a zajistit jej hřebíky, které můžeme po zatvrdnutí pěny vytahat. Polystyren je nutné překrýt pásem síťoviny, používané při zateplování fasád a přichytit do dřeva sponkovačkou. Po nanesení první vrstvy malty přečnívající okraje odřízneme.
 

Výmaz spár
Maltu připravíme ze 2 litrů vody, 0,2 litru penetrační tekutiny (neředěné), 2 litrů práškové štukové malty, 2 litrů práškového lepidla na venkovní obklady a 1 litru suchého štukového písku (velikost zrna do 1 mm). Po chvíli přidáváním vody nebo lepidla a písku upravíme hustotu malty tak, aby byla spíše tuhá než řídká. Penetrovaná výplň nesaje, takže malta obsahující mnoho vody stéká ze lžíce i ze spáry, špatně se modeluje a nanesena v silné vrstvě, při vysychání praská. Napoprvé je vhodné připravit si jen menší množství a zjistit, na kolik metrů spáry vystačí a za jakou dobu se zpracuje.
Na hladítko si naložíme maltu a přiložíme je spodní hranou na trám pod mezerou. Spodní hranou spárovačky maltu odkrajujeme a nanášíme do spáry v potřebném množství. Postupujeme zleva doprava (leváci opačně). Postačí-li pouze jedna vrstva, musí mít takovou tloušťku, aby zakryla upevňující prvky (hřebíky a jejich hlavičky), neměla by však být silnější než 5 mm. Čím méně, tím lépe.
 

Vlhčení malty
Protože tvrdnutí malty je mokrý proces, je výsledek tím lepší, čím déle je malta vlhká. Proto je vhodné ji po vrstvách i nakonec několik dní vlhčit rozprašovačem, pracovat zejména v chladnějších dnech bez slunce a osluněná místa zastínit. Vzhledem k obsahu vody je samozřejmé, že malta i nátěr nesmějí zmrznout ani v nádobách ani na stěně.
Obtížnější než u svislých ploch je spárování povalových stropů. Příprava spár je stejná jako u trámů, avšak maltu nabíráme z hladítka na spárovačku o šířce 2 cm a jen po malých dávkách ji nanášíme na výplň. Všechny práce na stropě, počínaje odstraňováním starých nátěrů, provádíme jen v ochranných brýlích nebo s obličejovým štítem.
 

Vyplňování spár maltou
Po hrubém nanesení malty v délce asi 0,5 - 1 metr ji zatlačíme úzkou spárovačkou do všech mezer výplně, zejména do spár na okrajích.
Bude-li zapotřebí více vrstev, pak první, kotevní vrstva by měla být co nejtenčí a měla by sloužit jen k vytvoření povrchu, na který budou nanášeny další vrstvy, případně již jen vrstva konečná. Povrch této kotevní vrstvy by měl být rovný, ale ne úplně hladký. Drážky pro dobré uchycení každé další vrstvy lze vytvořit starou vidličkou. Podle potřeby nanášíme další vrstvy až k vrstvě poslední. Žádná vrstva by neměla být silnější než 5 mm a měla by být nanesena s odstupem alespoň jednoho dne.
Konečný povrch by měl být rovný nebo jen mírně vypouklý, hladký, beze stop po spárovačce, s ostrým přechodem do plochy trámu. Tenká vrstva malty, přetažená v krajích výmazu na dřevo, se po čase odloupne, neboť je obvykle přeschlá a dřevo, jehož rozměry se střídáním ročních období neustále mění, ji odlomí. Ostrá hranice mezi maltou a dřevem také usnadňuje barvení obou ploch.
 

Nátěry spár
Na první vápenný nátěr spár, tzv. „pačokování“, použijeme spíše „bílou vodu“, než hustší vápenné mléko. Nevadí, že po usušení je povrch jen místy více bílý. Vápno vyplní především drobné trhlinky a tak je uzavře. Vlhko nátěru opět prospívá, slunce a sucho škodí. Tento nátěr, je-li vápenný roztok obzvlášť řídký, což rozhodně není na škodu, můžeme ještě jednou opakovat.
Konečný nátěr provádíme vápenným mlékem. Získáme je důkladným rozmícháním 5 kg vápenné kaše v 6 litrech vody. Správnou hustotu poznáme tak, že povrch ponořeného dřívka po vytažení prosvítá. Ve specializovaných prodejnách můžeme zakoupit vápno k bílení v malém balení. Návod k ředění je na obalu.
 

Úpravy vápenného mléka
Do vápenného mléka určeného k vnějšímu nátěru přidáváme kuchyňskou sůl v množství asi 0,3 kg na 10 litrů vápenného mléka. Sůl s vápnem nereaguje, ale je hygroskopická, takže pohlcuje ze vzduchu vodu a umožňuje tak lepší průběh přeměny hydroxidu vápenatého na uhličitan. Nátěr rychleji tvrdne, neodprýskává a je hladký.
Pokud byl vápenný nátěr barevný a cílem opravy je vrátit roubence původní vzhled, pak obarvíme vápenné mléko práškovou barvou Fronton, určenou do vápenných nátěrů, dobře rozmíchanou v malém množství vody. Jak již bylo uvedeno, nejčastější odstín spár byl bledě modrý. Jeho sytost zjistíme na zbytcích nátěru. Barvu přidáváme postupně a výsledný odstín kontrolujeme po usušení, např. na bílém papíru. Nátěr podezdívek byl obvykle bílý, někdy i černý.
Jedná-li se o nátěr uvnitř stavby, pak se do vápenného mléka nepřidává kuchyňská sůl, ale vmíchá se 5 % lněného oleje nebo fermeže. K natírání se používá plochý štětec šířky 1“ s hustými umělými „štětinami“. Steklý nátěr odstraníme ze dřeva ihned hadrem namočeným v octu. Ve zředěném octu vymýváme i štětce.
Použití syntetických, olejových a vodou ředitelných barev typu Latex nebo Balakryl na obarvení spár je nevhodné.

Text: Ing. Evžen Douša, časopis Chatař&chalupář

Foto: roubenka.com

Články s podobnou tématikou?
Financování rekreačních objektů
Nezapomeňte zazimovat své rekreační objekty
Pojištěná nemovitost je dobrou investicí
Kouzlo roubené dřevěnice
 
Firmy z tohoto oboru naleznete v sekci
Stavební firmy